2016 – Hojná Voda – Penzion Pod Kraví horou
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2015 – Sepekov a okolí Milevska – Penzion Joe
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič, ZeeDee
Tento rok nás při našem bikování čekala krajina v okolí Milevska. Chipem slibované projížďky po místních mírných kopečkách se stali skutečností. Po domluvě se letošní kola konala v pozdějším termínu od 8. do 15. srpna. Soustředění bylo zahájeno oslavou narozenin Štvéry. Především rumová tečka před půlnocí se obzvláště povedla. Druhý den to ocenil především Big Tom. Zdenda, který to celé zpunktoval druhý den srabácky odjel domů. Postupně nás čekali vyjížďky do Sedlce-Prčice po trase pěšího pochodu, trasa do pivovaru ve Zvíkovském Podhradí, výlet do Bechyně s libovou trasou okolo Lužnice - opět v duchu našich tradic s turistickými úseky ... :-), výlet do Jistebnice a okružní výlet okolo Milevska. Celý týden nás provázela hrozná vedra nad 30 stupňů. Z tohoto důvodu jsme tento rok zcela vyjímečně v rámci volného dne nevyrazili za nějakou místní atrakcí. Volný den jsme propařili s naraženým Magorem v bazénu, který byl k dipozici jako součást vybavení penzionu. Penzion a ubytování bylo velice pěkné. Opět probíhali večerní grilovačky v zastřešeném posezení a občas jsme navštívili i místní hospodu. I přes úmorná vedra jsme najezdili cca 230km. Vyzdvihli bychom především královskou etapu do Prčice. V 35°C vedrech byla etapa o 64km a o převýšení 1200m docela záhul.
Co by se nemělo zapomenout
- rumová tečka při zahajovacím večírku (Zacapa + Diplomático) a následné velmi tiché (netradičně) dopoledne na nedělní vyjížďce
- 15° Magor (opět)
- Big Tomův vydrýsek po rumové smršti
- Big Tomova kocovinka, chlapské odkašlání (několikrát) a na závěrečné klubíčko v Nadějkově
- Big Tomovo následné odstoupení z královské etapy do Prčic
- blokáda turistické žluté značky u Hanova
- obrovská vedra a totálně vyprahlá krajina
- Štveryho noční nedobrovolná koupel v bazénu
- pravidelné zastávky v milevské restauraci U Broučka s výbornou "Plzničkou"
- zarostlý břeh Lužnice po červené turistické značce
- návštěva Stádleckého řetězového mostu
- vypitých cca 8litrů tekutin bez močení za první vyjížďku (asi jsme se trošku potili ... )
- vosí nálety v každé hospůdce
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2014 – Žďárské vrchy – Chalupa ve Skleném
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič, Franky
Tento rok se opět vracíme na naši starou známou chaloupku ve Skleném. Už se z toho stává taková naše srdeční záležitost. Majitel nás mile překvapil novým vybavením chalupy. K obvyklému fotbálku, šipkám, kulečníku a kurtu tentokrát přibyl ještě krytý pingpongový stůl. Opět jsme si projeli stará známá místa, ale našly se i nové trasy. Večery nám zpestřily soudky tentokrát ze Zichoveckého pivovaru a obvyklé Svijany. Dvanáctistupňový Krahulík a patnáctistupňový Magor (ten na speciální přání Houmra) byl milou změnou. Počasí nás tento rok trochu zkoušelo. Hlavně bleskovými bouřkami a lijáky, ale jinak opět krásné poježdění. Ve volném dni jsme opět navštívili motokárovou dráhu v Jihlavě. Původní dráha již není v provozu a tak jsme zavítali na novou, která je také super, především díky své délce okolo 800m. Tomovi se bohužel opět nepovedla volba motokár a tak se závoděním spíše protrápil. Týden jsme si již tradičně krátili hodnotnou filmovou tvorbou. Tentokrát jsme byli vybaveni druhým monitorem, což se ukázalo jako skvělé řešení. Večerní stravování jsme opět většinou řešili přípravou skvělých masových pochutin grilovaných na žulové desce. Celkově jsme tento rok najezdili cca 200km. Bohužel to opět strašně rychle uteklo a tak už se začínáme těšit na další ročník. Kam to tentokrát bude se ještě uvidí.
Co by se nemělo zapomenout
- svíčková na Maršovské rychtě
- 15° Magor
- Jindrova úsporná jízda RSem do Skleného
- Tomova kolize s Haťapaťamanem - což mělo nemalou finanční dohru
- Tomova téměř již tradiční dobrá volba motokár :-)
- Jindrova servisní práce na našich kotoučových brzdách, po které zcela přestaly brzdit
- totální promoknutí na pondělní projížďce a následné sušení věcí až do středy
- Bláhičova hláška "Gábino já tě miluju"
- Frankyho hláška "Prosím vás nemá někdo nůžky – že bych trasologovi rozstříhal tu mapu…"
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2013 - Kokořínsko – Penzion U Kopyta
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič, Franky, Zdenda, Balík
Pravděpodobně se začíná šířit sláva a věhlas našeho bajkového teamu a postupně se rozrůstají naše řady. Tento rok se k nám přidal Zdenda a také Balík tentokrát dorazil né jen na pomoc s konzumací pivka, ale přivezl si i vlastní kolo. Absolvoval s námi sice jen jednu vyjížďku, ale i tak se snaha cení. Zato Zdenda se téměř okamžitě stal plnohodnotným členem týmu, především díky jeho pravidelné péči o všechny naše stroje. Takový parťák se do budoucna určitě bude hodit. Jen aby mu to vydrželo. Tento rok jsme vyrazili do Kokořínska. Ubytování jsme opět vybrali na doporučení Štveryho. Penzion s názvem U Kopyta s venkovním posezením, skvělým samoobslužným barem, přátelskou a milou paní domácí, její skvělá kuchyně a především venkovní bazén nám opět nasadil standard ubytování hodně vysoko. Bajkování v Kokořínsku nemělo chybu. Jestli nevěříte, můžete shlédnout naše videa z tohoto roku. Tento rok jsme poprvé měli použitelnou kameru a tomu odpovídá i kvalita záznamu. Počasí se opravdu povedlo a hospůdek bylo také dost, i když už jsme zažili vyšší hustotu občerstvovacích stanic. Tento rok se bohužel nevydařila volná středa, kdy jsme se marně snažili najít nějakou adrenalinovou zábavu. Takže to budeme muset dohnat příští rok. Zato konzumace pivek na penzionu opět nestagnovala. Opět se zdolalo obligátních 250 piv a několik lahví kořalek. Bohužel tento rok se k našim vyjížďkám nepřidal Houmr, který si měsíc před koly vykloubil rameno. Ale i tak s námi alespoň absolvoval večerní pařbičky a samozřejmě nechyběl jeho hodnotný výběr filmečků.
Co by se nemělo zapomenout
- Balík a jeho celopéro Trek s tlumiči nastavenými na jeho 140 kilo
- bazének se slanou vodou
- Zdendovi trable s přehazkou
- Aladeen (aneb film Diktátor měl opravdu úspěch)
- Zdendův kvalitní servis našich strojů
- Zurban a Turban
- Termit a jeho neustálé defekty
- průjezd okolo skalního útvaru Husa (rokliny)
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2012 - Český ráj – Apartmány Hrubá Skála
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič, Míra st., Míra ml., Franky
Tento rok jsme jako lokalitu pro naše každoroční bikování zvolili krásnou oblast Českého ráje u Turnova. Ubytování jsme měli zajištěno v třech apartmánech se společnou zahradou a venkovním posezením v obci Hrubá Skála blízko zámku stejného názvu. Musíme říci, že tato lokalita je pro horská kola velice příjemná. V oblasti převládají pískovité cesty a mnoho tras jsme proložili i nějakými těžšími pasážemi s průjezdy skalními útvary. Došlo i na klasické nošení kol na zádech. Především výšlap (přesněji řečeno vynešení kol) do Příhrazských skal stálo za to. Co bychom především měli ocenit v této oblasti byl dostatek občerstvovacích míst. Téměř v každé vesničce se nacházela nějaká hospůdka a žízní jsme rozhodně netrpěli. Na pitný režim se náležitě dbalo i v naší základně. Již tradiční pípa s chlazením byla doplněna soudky Svijánek a Bernarda. Za týden jsme zdolali na základně pěkných 260 piv. Při našich vyjížďkách jsme navštívili rozhlednu nad Kozákovem, hrad Valdštejn, zámek Hrubá skála, hrad Kost a Trosky. Za zmíňku pak stojí především návštěva Samotoče (samoobslužné posezení v pergole s výčepem) pod obcí Kozákov. V tradiční oddechové středě jsme podnikli výlet na motokáry v Liberci, které se nacházeli v parkovacím domě obchodního centra.
Co by se nemělo zapomenout
- přicpaná pípa
- výšlap na Kozákov a návštěva Samotoče
- Big Tomův večerní telefonát a následný tunning jeho telefonu a tabletu
- Štvérův silniční lišej (asi už neumí jezdit na asfaltu !)
- Houmr pobliónek (lečo se asi stane jeho oblíbeným jídlem)
- výšlap (vynešení kol) na Příhrazské skály
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2011 - Lužické hory – Penzion Renata
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič
Lužické hory jsme tento rok vybrali na Štveryho doporučení, jelikož zde strávil na kolech jeden prodloužený víkend o rok dříve a byl z okolí nadšen. Že je tato oblast pro horská kola jako stvořená, se myslím potvrdilo. Ubytování jsme zajistili v rodinném penzionku Renata na okraji Hrádku nad Nisou v blízkosti přírodního koupaliště Krystýna, které se při našich vyjížďkách osvědčilo jako výborná občerstvovací stanice. Kopcovitý terén Lužických hor nás řádně prověřil a nastoupané výškové metry byly tento rok opravdu úctyhodné. Bohužel našemu pobytu předcházely vydatné deště a terén na místních úžasných lesních cestách byl náročnější. Trošku bahenní lázně. Večery jsme trávili v blízké hospodě s Rohozcem a bowlingovou dráhou. Výkony v hospodě se zvýšily s pozdějším příjezdem Bláhiče v půlce týdne. Závěrečný večírek pak již probíhal jako za našich studentských let. Volné chvíle na penzionu pak byly vyplněny poctivými výkony za volantem na okruhu Nordschleife (díky závodní hře SHIFT 2).
Co by se nemělo zapomenout
- Rohozecký bolehlav po prvním večírku
- hřebenovka v okolí Kryštofova údolí
- bowlingový večírek na rozloučenou
- volantík a hra SHIFT 2
- Bláhičovo noční cestování po penzionu (Rohozec dělá divy)
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2010 – Rychlebské vrchy – Hotel Černá růže
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič
Důvod, proč jsme se tento rok vydali na druhý konec naší republiky byl prostý. Lákali nás místní singltrackové Rychlebské stezky, které ve zdejších kopcích vybudovala skupinka místních nadšenců. Původní plán byl, že si Rychlebské stezky projezdíme během týdne křížem krážem. Z toho nás však vyléčil hned první den, který jsme na stezskách strávili. Za zkoušku tyto náročné singltreky rozhodně stály. Bohužel jsme zjistili, že naše pevné rámy nejsou na takto těžký terén úplně to pravé. Celopéra by byla rozhodně vhodnější. Tolik pádů, odřenin, pohmožděnin a únavy během necelých 24km jsme ještě nezažili a opakování této vyjížďky nás již do konce týdne nenapadlo. Ubytování v Hotelu Černá růže bylo suprové a místní hospůdka snad ještě lepší. Horší to bylo s občerstvením při našich vyjížďkách. V tomto kraji rozhodně platí, že zde dávají lišky dobrou noc.
Co by se nemělo zapomenout
- Tom a jeho atletické výkony (praktické i teoretické)
- singltrack Rychlebských stezek
- Zudič odhazuje svoje brýle v dáli (teda do potoka)
- bobová dráha a sjezd místní sjezdovky na upravených vozících v Ramzové
- Bláhičův talent pro golf
- Džihád Džihád alias Team America
- mechový šnaps
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2009 – Žďárské vrchy – Chalupa ve Skleném
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Huron, Bláhič
Jak bylo slíbeno, rok s rokem se sešel, a my jsme opět ve Skleném. Ubytování stejně jako předchozí rok prostě nemá chybu. V rámci našich vyjížděk prozkoumáváme již známá ale i nová místa. Ke Sklenému samozřejmě zase patří pípa. Spotřeba piva se však trošku vymyká kontrole a to především i díky Balíkovi, který nás ve čtvrtek přijel navštívit a při té příležitosti vysál štěně piva. To je strašnej netvor. Konečný účet se zastavuje na dvou velkých a dvou malých sudech. Kulečník i šipky tentokrát necháváme stranou a večery se proměnují v nelítostné souboje ve stolním fotbálku do pozdních nočních hodin. Akorát by to vždy po ránu chtělo nějakou osobní masérku. Být ohnutý celý večer nad stolem je pro naše záda záhul a na kolech to vždy řádně oceníme :-). Ve středu tradiční motokáry, opět TOP 10. Ani se nenadějeme a týden je fuč. S lítostí se loučíme. Víme, že příští rok již vyrazíme zase někam jinam.
Co by se nemělo zapomenout
- Balíkova žízeň
- fotbálkové večery
- tradiční Jindrova filmotéka (někoho zabít mrkví, vidíme fakt poprvé)
- hit "Jédu na kóóni ... "
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2008 – Žďárské vrchy – Chalupa ve Skleném
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič
Pobyt v samostatné chalupě ve Skleném jednoznačně považujeme za etalon ideálního ubytování. Velikost ideálně pro naši grupu, kulečník, fotbálek, šipky, ruské kuželky, skvěle udržovaný antukový tenisový kurt a venkovní ohniště v ceně. Ježdění v okolních, poměrně skalnatých terénech bylo taky super a cestou rozhodně nebyla nouze o kvalitní občerstvovací stanice. Což ocenil především Tom. Na týdenní pobyt v zapadlé vesničce jsme byli vybaveni i pípou s chlazením a spotřeba piva tomu odpovídala. Padly dva malé a jeden velký sud. Večerní zábava se přesouvala od kulečníku k šipkám, ale nakonec jsme nejvíc ocenili stolní fotbálek. Již tradiční volnou středu bez kol jsme využili k návštěvě Jihlavy a místní víceúrovňové motokárové dráhy. Skvělý zážitek dokonce s časy v místní top 10. Závěr – jsme tak nadšeni jak z terénů na kola tak i z ubytování, že příští rok se určitě vrátíme na místo činu.
Co by se nemělo zapomenout
- pivní výkony (3 soudky)
- grilovačky na žulovém kameni
- motokáry v Jihlavě
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2007 – Jizerské hory – Penzion Zelinkovi
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr, Bláhič
Další rok strávený v Jizerkách a okolí. Asi klidně můžeme přiznat, že nás sem opět přilákala ta úžasná domácí kuchyně paní Zelinkové, ale i krásné terény těchto hor. Poprvé se k nám přidává nový člen týmu – Bláhič. S ním se rapidně zvedá konzumace alkoholu a letošní dýchánky s tvrdým alkoholem měly opravdu grády. Na kolech prozkoumáváme nové terény, ale navštěvujeme i místa nám dobře známá. Podnikli jsme i výlet na polskou stranu Jizerek. Při návratu do Čech nám celníci dělají problémy na hranicích, jelikož jeden expert z nás nemá sebou občanku – viď Tome? Jinak ježdění v Jizerkách zapadá do průměru a už se těšíme, kam zase vyrazíme další rok.
Co by se nemělo zapomenout
- Štvéra - "Ještě že jsme tu flašku jen ochutnali."
- problémy s pasem na česko-polských hranicích
- brutální změna teploty při návratu přes Harrachov
- Termit - "Se mi nějak blbě dýchá, asi mám úzký řidítka!"
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2006 – Jizerské hory – Penzion Zelinkovi
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Míla, Houmr
Jizerky jsou jednoznačně velice příjemná lokalita pro horská kola. Ubytování jsme na doporučení od jednoho z kolegů v práci zamluvili v rodinném penziónku U Zelinků v Kořenově. Zdejší večeře a snídaně od paní Zelinkové byly neuvěřitelné. Patří jí za ně chvála a hospoda hned vedle penzionu taky nebyla k zahození. Svijany tekly proudem. Poježděníčko bylo perfektní. Navštívili jsme i polskou stranu Jizerek, vystoupali na Smrk a Jizeru.
Co by se nemělo zapomenout
- polská verze MORDORU
- výšlap (místy výstup) na Smrk
- Tomova hláška "Jindro, přines mi tašku... Neptej se proč a prostě ji přines"
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2005 – Šumava – Penzion Hrátky – Žába
Účastníci: Chip, Big Tom, Termit, Huron, Míla a další dva kámoši
Upřímně řečeno, se tento rok do historie Houmr Coowa teamu asi moc dobře nezapíše. Poježdění na Šumavě není zrovna nakloněno nějakým náročným terénům, tedy pokud hodláte dodržovat všudypřítomné zákazy vjezdu kol na lesní pěšiny, a ježdění po asfaltových silničkách a stezkách se né zcela krylo s našimi představami o bikování. Také volba ubytování nebyla nejšťastnější. Né že by Penzion Hrátky nesplňoval naše požadavky – výčep se samoobsluhou pozdě do noci nebyl rozhodně k zahození, ale vše kazil velice neochotný a namachrovaný majitel penziónu a jeho představa o kvalitní a pestré stravě. Jeho každodenní snídaňové dejavú byl nepochybně zážitek, který v mnohých z nás zanechal trvalé následky. Ale našli jsme i kladné stránky – myslím že téměř všichni jsme si zde vytvořili osobní rychlostní rekord na kole díky cca 1km zcela rovnému vyasfaltovanému sešupu. Nejvyšší naměřená rychlost byla 84km/hod. Na horská kola velice slušné.
Co by se nemělo zapomenout
- snídaňové dejavú
- Michal alias "já to všechno sežeru"
- Tomova výzva – "Štvéro, tady je super skokánek"
- výstup k jezeru Laka (mlha, mráz)
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————
2004 – Sulovské vrchy – Penzión Súľov
Účastníci: Chip, Big Tom, Míla, Ivča
Přestože tato akce nebyla plně pánskou záležitostí, lze ji plnohodnotně považovat za první cyklistickou akci naší party. Týdení pobyt zde doprovázela neuvěřitelná vedra spojená s náročnými výstupy do sedel Súľovských vrchů, příjemní lidé a samozřejmě všudypřítomná točená Vinea. Penzion se nacházel uprostřed uzavřeného údolí, takže jsme vždy při cestě ven i zpět museli zdolávat cca 8 km prudké stoupání na některé z místních sedel (Patúch, … ). Milošek jistě rád zavzpomíná na místní velice toxická hovada a následné někdy až neuvěřitelné otoky. Prostě nám začal trošku mutovat. Pobyt jsme završili pamětihodným výletem do Žiliny spojený s návštěvou Koliby, nějaké místní povedené diskotéky a zakončený zápasem těch nejsilnějších a nejnabušenějších jedinců. Chipa a Toma … :-)
Co by se nemělo zapomenout
- tatranská slivovice a hruškovice
- výšlapy na sedlo Patúch
- motokrosaři v 1. zóně chráněné krajinné oblasti
- zmutovaná hovada
- sjezd do nesprávného údolí a zákeřné listí
- Mílův brzdový špalíček pod ráfkem
Fotogalerie:
 |
—————
 |
—————
 |
——————————